Emocionální vazba na vzpomínky je dělá silnějšími

Emocionální vazba na vzpomínky je dělá silnějšími

Do mozku se často vypalují vzpomínky spojené se silnými emocemi.

Většina lidí si pamatuje, kde byli 11. září nebo jaké bylo počasí v den, kdy se jim narodilo první dítě. Vzpomínky na světové události 10. září nebo oběd minulé úterý jsou dávno vymazané.

Proč jsou vzpomínky na emoce tak silné?

"Dává smysl, že si nepamatujeme všechno," říká René Hen, PhD, profesor psychiatrie a neurovědy na Kolumbijské univerzitě Vagelos College of Physicians and Surgeons. "Máme omezenou mozkovou sílu. Musíme si jen pamatovat, co je důležité pro naše budoucí blaho."

V tomto kontextu strach není jen krátký pocit, ale zkušenost s učením, která je zásadní pro naše přežití. Když nás nová situace vyděsí, mozek zaznamená podrobnosti v našich neuronech, abychom se podobným situacím v budoucnu vyhnuli, nebo použije patřičnou opatrnost.

Stále je záhadou, proč se tyto vzpomínky zaznamenané mozkovým hipokampem stávají tak silnými.

Aby to zjistili, Hen a Jessica Jimenez, MD/PhD student na Columbii, umístili myši do nového, děsivého prostředí a zaznamenali aktivitu hipokampálních neuronů, které se dostanou do mozkového centra strachu (amygdala). Aktivita neuronů byla také zaznamenána o den později, když se myši pokoušely vybavit si vzpomínky na zážitek.

Není divu, že neurony, které reagují na děsivé prostředí, posílají tyto informace do centra strachu v mozku.

Zde je to, co je na studii překvapivé

"Překvapivé bylo, že tyto neurony byly synchronizovány, když si myš později vzpomněla," říká Hen.

"Viděli jsme, že je to synchronie, která je rozhodující pro vytvoření paměti strachu. Čím větší synchronie, tím silnější je paměť," dodává Jimenez. "Toto jsou typy mechanismů, které vysvětlují, proč si pamatujete významné události."

Jak a kdy probíhá synchronizace?

Jak a kdy k synchronizaci dochází, je stále neznámé, ale odpověď by mohla odhalit vnitřní fungování mozku, které vytváří celoživotní vzpomínky a vede k novým způsobům léčby posttraumatické stresové poruchy.

"U lidí s PTSD jim mnoho podobných událostí připomíná původní děsivou situaci," říká Hen, "a je možné, že synchronizace jejich neuronů je příliš silná."

"Skutečně se snažíme studovat mechanismy, jak se vytvářejí emocionální vzpomínky, abychom našli lepší léčbu pro lidi s PTSD a poruchami paměti obecně."